Výsev, Pikýrování, Přesazování chilli...

Prý, začni si psát blog. Jako jak blog? Jako úvahy? Fejetony? Články? Kdo mě vysvětlí, jakej je v tom rozdíl?

Když nemůže být kozel zahradníkem, nemůže být přece ani zahradník spisovatelem, kde to jako jsme?

Ale někde v koutku duše jsem si říkala, že by mě to určitě bavilo. A tak dnes začnu! Je totiž neděle, a mám dost času. Z kuchyně začíná něco vonět tak, že se sbíhají sliny. Tak proč by se neseběhly i múzy, a nepolíbily mě? Ideální konstelace.

A ZAČNU OD ZAČÁTKU.

Včerejší den jsme s Haninou trávily ve fóliovnících. V té naší Ladné. Místní říkají – vraz tady do země motyku a ona ti vyroste. A mají samozřejmě pravdu. Jen se podívejte na naše letošní sazeničky. Sazenice všech našich chilli papriček vypadají totiž více než krásně.

Většina našich chilli papriček už je na světě zhruba 8 týdnů. Mají krásně silné stonky a 3 - 6 pater pravých lístků (podle odrůdy). Zatím bez jediného přihnojení či jiné podpory. Denní světlo, vyvážená teplota a správná vlhkost totiž dělají divy.

V této fázi už mají rostliny za sebou dost divoké dětství. Nejdřív jsme je totiž vysely do výsevních plat po 500ks takzvaně "naširoko". Důležitá je teplota někde okolo plážových 30 stupňů Celsia. V této fázi velmi záleží na tom, jak kvalitní vaše semínka chilli jsou. Protože mají jen pár dní na to, aby se předvedly, vzešly a za odměnu byly přepikýrovány, a to už každá rostlinka zvlášť do svého vlastního sadbovače (květináček o rozměru cca 5cm, nejlépe kulatý). Mají – li totiž už v této fázi viditelně málo energie na rychlé vzklíčení a "vytřepání se" ze semínkového obalu, bude tento jedinec slabší už vždycky, po celou dobu svého života. Takže je mě líto, ale přichází tady první třídění a odsun těch slabších.

Nastává pikýrování. Na jižní moravě říkají píchání. My pikýrujeme. Znamená to, že každá rostlinka ve fázi počínajících druhých lístků je velmi jemně (nejlépe kulatým kuchyňským nožem) vyrýpnuta ze stávající zeminy a velmi brutálně (nejlépe za tímto účelem vypěstovaným nehtem) je jí nemilosrdně ucvaknuta třetina vlásečnicového kořene (to je ten nejdelší). Já vím, drsný, ale účinný – podpoří to rozvětvování kořínků. A hlavně, začněte si na tuto práci stěžovat, až to budete dělat u 100.000 sazeniček. A dál se to musí fáákt umět. Tady jde o všechno. Sadbovač naplněný zeminou až po okraj. V něm předchystaná dírka kolíkem až na dno. Do ní vložíte toho chudáčka zmrzačenýho s odštípnutým kořínkem NE hlouběji, než byl v původním platě, a pikýrovacím kolíkem důkladně silně přimáčknete (pod úhlem 45stupňů) v místě zbývající části kořínku. Kořínek v jamce musí jít přísně kolmo dolů. Pokud ho jakýmkoliv zásahem zkroutíte, rostlina to přežije, ale na dlouhou dobu se zastaví v růstu. A to my co? A to my nechceme! Sadbovač důkladně prolejeme tak, aby voda protekla spodními odtokovými dírkami a odneseme rostlinku na místo, kde může začít v klidu sílit a kořenit. Na tomto místě musí být dostatek denního světla a teplota okolo 20 stupňů Celsia.

Tak toto je přesná ukázka, jak z jednoduché věci udělat složitou. Lepší to bude asi takto, že? [video přihodíme brzy]

A příště Vám popíšu jak na ně, když půjdou do puberty.